Materiál a metody

Monumentální zřícenině hradu, dnes podléhající rychlé zkáze, dominuje subtilní hláska, spojená masivní hradební zdí s jádrem, a torzo paláce s mnoha kvalitními architektonickými detaily. Při průzkumu v roce 1996 bylo v dochovaných konstrukcích nalezeno několik dřevěných prvků. Mimo hradní palác se jedná o překlad nad střílnou jižní bašty, překlad nad vstupem do hlásky, trojici překladů nad otvorem “lučištnické střílny” a zhlaví stropního trámu v prostoru předbraní. V hradním paláci jsou dochovány fragmenty trojice podkladních fošen (polštářů) stropních trámů nad druhým nadzemním podlažím, trám v zazdívce arkýře ve třetím nadzemním podlaží a polštář po uložení trámu ve druhém nadzemním podlaží. Pokud bylo možno zjistit, všechny prvky byly vyrobeny z dubového dřeva. Z některých se pomocí Preslerova nebozezu podařilo odebrat vzorky pro provedení dendrochronologické analýzy.
Šířky letokruhů byly změřeny na zařízení TimeTable s přesností 0,01 mm a datování bylo provedeno pomocí programu Past. Použité metody dendrochronologického datování jsou popsány v už dříve publikovaných pracích.
Jako datovací standardy byly použity standardní chronologie dubu czges, dubstd a sued2ges.

Obr. 2. Hrad Nový Cimburk (okres Kroměříž). Dubový překlad nad střílnou jižní bašty. (Foto Radim Vrla, 2001)

Výsledky

Při pokusu o relativní datování se podařilo vzájemně synchronizovat letokruhové křivky vzorků 3101, 3103, 3111, 3112 a 3113. Zprůměrováním šířek letokruhů vzniklých v totožném roce byla sestavena průměrná letokruhová křivka označená 311std. Ostatní prvky, které nebylo možné zařadit do výše uvedené průměrné řady, byly absolutně datovány samostatně. Z tabulky č. 2 je patrné, že všechny prvky se podařilo spolehlivě absolutně datovat, a to zejména díky vysoké míře podobnosti se standardní chronologií czges. Tato chronologie, sestavená Jitkou Dvorskou z Archeologického ústavu AVČR v Brně, obsahuje převážně materiál z Moravy, a tak nejlépe odpovídá předpokládanému původu dřeva použitého při stavbě Cimburku. Získané datace jednotlivých prvků a průměrné řady 311std jsou uvedeny v tabulce č. 1.
Přesný rok smýcení stromu, z něhož byly jednotlivé prvky zhotoveny, se podařilo určit pouze u vzorku 3102 (1659) a 3112 (1456), které měly zachovaný podkorní letokruh. U ostatních dřev, u nichž nebyl podkorní letokruh nalezen, je možné zcela spolehlivě stanovit pouze nejmladší rok, po kterém byl strom smýcen. Konkrétní rok smýcení lze pouze odhadnout, a to buď na základě odhadu počtu chybějících letokruhů běle, anebo na základě vysoké míry podobnosti letokruhových křivek.
Vysoká míra podobnosti mezi prvky 3103, 3111, 3112 a 3113, zejména v dlouhodobém trendu, nasvědčuje, že by všechny prvky mohly být vyrobeny z jednoho stromu, mýceného v roce 1456. Do této skupiny může patřit také prvek 3101 s posledním měřeným letokruhem datovaným do roku 1421. Odpovídala by tomu nápadná podobnost v dlouhodobém trendu (zejména úsek 1370-1400).
Poslední datovaný vzorek 3104 byl také bez podkorního letokruhu a nepodařilo se nalézt ani žádný bělový letokruh. Lze tedy pouze odhadnout dobu smýcení do období po roce 1077. V případě tohoto prvku je třeba zdůraznit, že rozsah chybějícího letokruhového profilu, který se nepodařilo odebrat, anebo byl odstraněn při opracování dřeva, může být značný, protože z  důvodu nedostatku místa nemohl být vrt veden z hrany prvku, kde se nachází nejzazší (nejmladší) letokruhy. Ani při pečlivém prohlédnutí prvku se na žádné hraně nepodařilo nalézt podkorní letokruh či alespoň zbytek okrajové bělové části stromu. Proto s přihlédnutím k velmi pomalému růstu tohoto stromu (průměrný přírůst 0,6 mm/rok) může být rok smýcení i o několik set let pozdější než datovaný poslední zjištěný letokruh. Při takto pomalém růstu se poloměr kmene za 100 let zvětší pouze o 6 cm. Za předpokladu, že strom byl smýcen v době založení hradu (pol. 14. století), nebyla pro datování odebrána anebo byla při opracování kmene odstraněna cca 18 cm silná vrstva dřeva, což je s ohledem na výše zmíněné skutečnosti možné. V tom případě by měl použitý strom úctyhodné stáří minimálně 500 let a průměr v místě odběru vzorku 50-60 cm.

Obr. 6. Hrad Nový Cimburk (okres Kroměříž). Trámové překlady nad otvorem “Lučištnické střílny”. (Foto Radim Vrla, 2001)

Stavebně-historická interpretace

Vzorek č. 3104 byl odebrán z překladu nad vstupem do hlásky, jejíž výstavba je předpokládána ve 2. polovině 14. století. Vstup je armován hrotitým portálkem sekaným z pískovce, ústícím do cca 1 m široké chodbičky. Její strop je tvořen pískovcovými překlady, pouze překlad přiléhající k portálku je dubový a je v něm zadlabán kruhový otvor po dveřním čepu. Výsledek dendrochronologické analýzy tedy prokázal pouze předpoklad značného stáří chřibských dubů v okolí hradu v době výstavby hlásky (smýcení po roce 1077).
Vzorky č. 3103, 3111, 3112 a 3113 pocházejí z dochovaných překladů nad tzv. lučištnickou střílnou, jejíž vznik je rovněž předpokládán ve 2. polovině 14. století. Struktura přilehlých partií zdiva napovídá, že části související s dochovanými překlady náleží mladší fázi výstavby; spodní části zdiva, současné se špaletami otvoru, jsou starší. Dendrochronologická analýza prokázala smýcení stromu v roce 1456. Na základě tohoto zjištění lze přesněji datovat úpravu koruny zdiva (včetně osazení zkoumaných překladů), související zřejmě s rekonstrukcí hradebního ochozu.
Vzorek č. 3102 pochází ze zbytku zhlaví trámu, náležejícího zaniklé stropní konstrukci nad prostorem někdejšího předbraní. Zastropení předbraní bylo předpokládáno v 16. století. Expertíza prokázala smýcení stromu v roce 1659. Předmětné zastropení (případně jeho radikální rekonstrukce) tedy souvisí až s pozdní a poměrně rozsáhlou stavební činností Horeckých z Horky, kterou mimo jiné dokládají i nápisové desky, z nichž jedna se hlásí do roku 1661.
Poslední vzorek (č. 3101) náleží polštáři, dochovanému v trámovém lůžku v jihovýchodní zdi paláce. Zmíněnému trámovému lůžku odpovídá obdobný, dnes silně poškozený otvor v protější (nádvorní) zdi paláce. Vznik této konstrukce, dendrochronologicky datované do období po roce 1421, souvisí s úpravami paláce, probíhajícími v 15. století. Jejich raná fáze má velmi vysokou architektonickou úroveň, pozdější průběh souvisí s poškozením objektu uherskými vojsky ve 2. polovině 15. století.
Výsledky dendrochronologické analýzy cimburských dřev pomohly zpřesnit dosavadní předpoklady o stavebním vývoji této přední moravské hradní stavby.

MF DNES - 4.5. 2001 Jižní Morava - strana 11

Pod hradbami zní rytmy Afriky i folkové písničky

H r a d C i m b u r k
Široko daleko se nesly bukovými lesy kolem starobylého hradu Cimburka rytmy afrických bubnů. Vystoupením brněnské skupiny Tubabu, která hraje tradiční hudbu západoafrických národů, o víkendu začala série kulturních akcí, jež hrad nedaleko Koryčan ve Chřibech hostí po celé jaro a léto. Kulturní program připravuje občanské sdružení Polypeje, které hrad spravuje, už druhým rokem. "Už když jsme se v roce 1994 pustili do oprav hradu, napadlo nás toto místo oživit kulturními programy. Začali jsme s tím, jakmile jsme udělali základní technické úpravy, které by takové využití umožňovaly," říká zakladatel sdružení Polypeje Filip Manoušek. Loni tady mohli návštěvníci vidět například koncerty písničkářů Pepy Nose, Jana Kryla nebo Jaroslava Hutky, divadelní a šermířská vystoupení i výtvarnou výstavu. Letos je nabídka ještě pestřejší. "Snažíme se, aby program byl co nejširší a přitáhl co nejvíc různých lidí. Nechceme, aby byl hrad označován třeba jako folkový Cimburk," říká Filip Manoušek. A tak tady kromě koncertu africké hudby v podání Tubabu příští úterý opět vystoupí známý písničkář Pepa Nos, pod hradbami se ale uskuteční také módní přehlídka ateliéru Modrá linie, který za hudebního doprovodu představí své modely inspirované dobou minulou a k tomu i pár historických kostýmů. "Už potřetí se bude na Cimburku v srpnu konat akce nazvaná Den múz. Na různých místech hradu vystaví své plastiky, obrazy a fotografie méně známí regionální umělci. Nebude chybět doprovodný program - hudba a poezie," upozorňuje Petr Svoboda, další z aktivních organizátorů dění kolem hradu Cimburka. "Chceme, aby některá díla autoři vytvořili přímo tady na hradě. Do budoucna uvažujeme i o tom, že některé z těchto objektů by na Cimburku nebo v krajině kolem zůstaly natrvalo," dodává Filip Manoušek. V září cyklus akcí na hradě uzavře Den pro židovskou kulturu. "Tento program připomene židovskou minulost městečka Koryčan. V Koryčanech totiž v minulosti žila velká židovská komunita, je zde židovský hřbitov, který je kulturní památkou, a přitom je v dost bědném stavu. Naší akcí chceme ukázat pozitivní odkaz židovské kultury na Moravě. Zazní tady duchovní i světská židovská hudba, bude přednášet pan Klenovský z brněnské židovské obce, program doplní výstava fotografií," říká Petr Svoboda. Kulturní pořady se na hradě konají i za špatného počasí. "V případě deštivého počasí program přesuneme do zastřešené bašty, eventuálně zastřešíme jeviště i hlediště plachtami," vysvětluje Filip Manoušek. Hlavní náplní činnosti členů sdružení Polypeje je ovšem údržba a úpravy hradu. Když se zde v roce 1994 skupina převážně mladých lidí dala do díla, byl hrad Cimburk v bídném stavu a chátral stále více. Za šest let udělali nemálo práce. Členové sdružení na hradě například provádí ve spolupráci se stavební firmou statické zajištění. Nejzávažnější problémy, které ohrožovaly hrad i jeho návštěvníky, se jim již podařilo odstranit. Návštěvníci zříceniny mohou obdivovat také nově zastřešenou severovýchodní baštu. Nyní je na hradě prováděn stavebně-historický průzkum, z něhož by mělo být patrné, jak dále šetrně pokračovat v opravách. "Chtěli bychom zrekonstruovat vybrané části. Například zprovoznit strážnou věž a udělat na ní vyhlídku, protože je z ní opravdu nádherný rozhled do okolí," říká Filip Manoušek. "V nejbližší době chystáme instalovat navigační systém cedulí a šipek pro pěší i motoristy, který bude navádět turisty z hlavního tahu kolem Střílek a pak z koryčanského náměstí směrem na hrad. Chtěli bychom také šířit propagaci do informačních center v Hradišti, Kroměříži, Kyjově a Buchlovicích," plánuje Petr Svoboda.

Z historie Cimburka Hrad Cimburk byl vystavěn ve stylu francouzské gotiky v první polovině 14. století Bernardem z Cimburka. Od roku 1358 byl hrad v držení Lucemburků, prvním majitelem z tohoto rodu byl moravský markrabě Jan Jindřich, bratr Karla IV. V následujících staletích se zde vystřídalo mnoho dalších majitelů, páni z Víckova, páni Horečtí, ale třeba i uherský šlechtic Gabriel Majlát. Byl dobyt například Matyášem Korvínem nebo sedmihradským knížetem Gáborem Betlenem. Obléhání Švédů v roce 1645 odolal. Svůj význam ztratil po porážce Turků v druhé polovině 17. století, roku 1703 byl opuštěn a od té doby chátral. Po roce 1945 byl zestátněn a připadl do vlastnictví Státních lesů, kterým patří dodnes.

Autor: PAVEL STOJAR

Týdeník Kroměřížska – 27. března 2001

Úsilí o záchranu hradu Cimburk

V zamlklém zákoutí nepřehlédnutelného masívu chřibských hvozdů nedaleko Koryčan dominuje malebnému údolí říčky Stupavky zřícenina kdysi mocného hradu Cimburk. Historie hradu i osudů jeho pánů je velmi pestrá. K držitelům cimburského panství patřili např. Jindřich z Lipé, páni z Růže, Ctibor Tovačovský, markrabě Jan Jindřich až po slavný a krutě pronásledovaný rod Horeckých. Hrad byl několikrát přestavován. Z každé stavební fáze byly na Cimburku ponechány charakteristické architektonické prvky. Od roku 1709 je hrad uváděn jako opuštěný. Po tři století se o tuto památku nikdo nestaral. Na konci 20. let byl sice proveden pokus o zabezpečení zříceniny, ovšem pro hospodářskou krizi byly práce zastaveny.
Zřícenina tohoto gotického hradu od 30. let minulého století intenzívně chátrá. Proto bylo v roce 1994 založeno občanské sdružení Polypeje - společnost pro obnovu a využití historických památek. To vyvíjí snahu o změnu neutěšeného stavu této památky. Sdružení získalo hrad Cimburk do pronájmu od lesů ČR, lesní správy Buchlovice, které hrad patří. V současné době vzniká snaha o zapojení většího počtu instituci do záchrany hradu se záměrem zajištění větších finančních prostředků a tím i urychlení prací. Spolu s Městským úřadem v Koryčanech a Lesy ČR bylo dohodnuto spojit síly i prostředky za účelem záchrany a obnovení života na Cimburku.
Od doby, kdy hrad převzalo do péče občanské sdružení, se návštěvnost podstatně zvýšila. Podle odha­dů objekt ročně navštíví 10-15 tisíc lidí. Stal se častým cílem školních a rodinných výletů i kulturně vzdělá­vacích výprav.
Od roku 1994 odvedli členové Polypeje na hradu množství práce. Vybudovali přístupovou cestu pro dovoz materiálu, vyčistili objekt od náletové vegetace narušující zdivo. V roce 1997 bylo dokončeno zpracování stavebního projektu a po schválení památkovým ústavem vydáno stavební povolení. Práce se tedy mohly naplno rozběhnout. Prvním úkolem se stala polygonální bašta, která byla díky špatnému podloží na pokraji zřícení. Její severní stěna se oddělila od okolního zdiva a nebez­pečně se naklonila nad přístupovou cestu. Konečné zajištění bylo provedeno pomocí injektáží a zakotvením nakloněné zdi ke skále. Současně se dozdívaly vnější hradby u přístupové cesty do hradu. V blízkosti druhé brány byla zbudována menší dřevěná stavba sloužící jako strážní domek a informační plocha pro návštěvníky. V prostoru celého objektu se spárovalo zdivo a doplňovaly jeho chybějící části. V těžko přístupných místech bylo provedeno alespoň podepření zdiva dřevěnými vzpěrami.
V roce 1999 bylo provedeno zastřešení severovýchodní bašty, která slouží jako zázemí stavby a k pořádání kulturních akcí. Kruhová renesanční bašta o průměru devíti milimetrů byla z dochovaných zbytků dostavěna do své původní velikosti včetně opravy střílen.
V budoucnu by měla být vybudována prohlídková trasa po všech přístupných částech hradu a zpřístupněna dominantní strážní věž, z jejíhož vrcholu je překrásný výhled do okolních kopců. K tomu je ovšem nutno zabezpečit šíjovou hradbu, která je jediným možným přístupem k věži. Je počítáno i se zbudováním dřevěného zábradlí na ochozu. Musí být také obnovena schodiš­ťová věžička sloužící k vstupním účelům na východní straně strážní věže. Teprve poté může dojít k samotnému dorovnání koruny věže.
V loňském roce byly částečně za jištěny šíjové hradby betonovou skořepinou.
Všechny práce probíhají pod odborným vedením ing. arch. Hrabce z fakulty architektury VUT v Brně.
Sdružení Polypeje také počítá s vytvořením zázemí pro pořádání rozsáhlejších kulturních akcí. To se týká především vybudování dřevěných pódií a hlediště pro diváky.
Během působení Polypeje na Cimburku bylo členy sdružení a dalšími dobrovolníky odpracováno 45 tisíc hodin a proinvestováno kolem milionu korun. Prostředky byly získány ze sponzorských darů, státních dotací, vstupného a členských příspěvků členů sdružení.
Po několika úspěšných kulturních akcích, uspořádaných na hradě v roce 2000 (vystoupení písničkářů Nose, Hutky, Jana Kryla aj. připravuje sdružení Polypeje řadu zajímavých projektů i na rok letošní. Dne 28. dubna se zde představí skupina TUBABU se západoafrickými rytmy, chystá se koncert Pepy Nose i cimbálovky z Kyjova, módní přehlídka, výstava mnoha druhů umění a Den pro židovskou kulturu. (Podrobnější informace o kultuře na Cimburku budete nacházet i ve sloupku Přijďte v TK).
Informace o minulosti i současnosti Cimburku a dění na něm na jdete také na internetu na adrese: http://cimburk.baf.cz.
Jaro nám každoročně přináší vedle generálních úklidů a prací na zahradách i možnost rodinných či přátelských výletů. Odložte v některém z příštích víkendů švédskou utěrku i motyku a vydejte se na Cimburk. Mimochodem, kdy jste tam byli naposledy?
Podle Koryčanského zpravodaje a průvodce hradem zpracovala J. Navrátilová

Společnost Polypeje a její příznivci chtějí zachránit zříceninu hradu Cimburk

Zdeněk Skalička

STUPAVA, KORYČANY. Na úpatí chřibských lesů mezi obcemi Stupava a Koryčany se nachází zřícenina hradu Cimburka.
V průběhu staletí doznal hrad několika přestaveb a oprav. Koncem sedmnáctého století ztratil fortifikační význam a začal sloužit jako sídlo lovčího a k ubytování lesního personálu. Poslední kapitola živých dějin jednoho z nejhezčích moravských hradů se uzavřela v roce 1709. Od té doby byl hrad pustý. Postupně začal chátrat a o jeho záchranu se lidé pokoušeli ve třicátých a v padesátých letech dvacátého století. Zříceniny hradu Cimburk, která ještě před šesti lety připomínala zámek pro zakletou Šípkovou Růženku, se zželelo Společnosti pro obnovu a využití historických památek Polypeje (neziskové občanské sdružení) a rozhodla se Cimburk zachránit.
"Sdružení vzniklo především za účelem záchrany hradu Cimburk a pro garanci jeho budoucího kulturního a společenského využití Kromě toto spolupracuje i s jinými subjekty, ať již stavebními nebo kulturními. Polypeje dostaly v roce 1994 zříceninu hradu za symbolickou jednu korunu do desetiletého pronájmu od Lesů České republiky, Lesní správy Buchlovice. Od té doby na hradě probíhají podle koncepce schválené Památkovým úřadem Brno záchranné a stavební práce o rozpočtových nákladech devět miliónů korun. Zatím se nám podařilo odstranit na zřícenině veškeré plevelné dřeviny, zprovoznit provizorní prohlídkové trasy, staticky zajistit polygonální baštu a šíjovou hradbu, aby mohla být zpřístupněna strážní věž nad bývalou první bránou. Nejvíce práce stovek dobrovolníků zatím stála záchrana severovýchodní bašty, která je už zastřešena a vzniká v ní jakési zázemí pro naši společnost," přiblížil nám postup prací Miroslav Navrátil z Brna, jeden z aktivních členů Polypejí.
Při prohlídce zříceniny jsme se od něj dozvěděli, že převážně studenti, členové Polypejí a jejich příznivci odpracovali na její záchraně na 37 tisíc brigádnických hodin, a vytvořili tak dílo za dva a půl miliónu korun. Pod ochrannými křídly Polypejí vzniklo na hradě divadlo Poustevník, jehož představení mají historické zaměření. Pro letošní rok připravilo sdružení na'hradě kulturního léto. Před časem tu vystoupil folkový písničkář Pepa Nos, brněnské žakérské sdružení, šermíři a další. V sobotu 17. června v 15 hodin se na Cimburku uskuteční koncert Jaroslava Hutky.
"Základní konzervace zříceniny se neobejde bez finančních prostředků od sponzorů. Pro letošek jsme dostali určitou částku peněz od MěÚ Koryčany," podotýká Miroslav Navrátil.

MF Dnes - 4. srpna 1999

HRAD CIMBURK: zřícenina, kterou objevili nadšenci, znovu ožívá

Koryčany – Téměř jako za časů své největší slávy ožila v minulém týdnu zřícenina starého hradu Cimburka v pohoří Chřibů. Osm desítek mladých lidí z celé republiky zde hrálo historickou hru s názvem Fraška. Tábořili ve stanech v areálu hradu, nejméně polovinu času ale věnovali jeho opravám Brněnské občanské sdružení Polypeje zachraňuje tuto kulturní památku pro budoucí generace.

NĚCO PO NICH ZŮSTANE

“Na brigádu za peníze se mohu přihlásit v Praze. Sem jsme si jeli užít prázdnin. Je tu dobrá parta, nikdo se s nikým nehádá, nedělají se naschvály, jsem spokojený,” zdůraznil při nahazování malty student druhého ročníku Vysoké školy chemicko-technologické z Prahy Tomáš Trávníček.
Cimburk leží uprostřed lesů. Není zde elektřina, pro vodu si musí chodit účastníci pracovního týdne kus cesty ke studánce, nebo do města, sami si musí zaplatit i jídlo. Trávníčkovi tvrdé podmínky nevadily a svého rozhodnutí strávit týden prázdnin na Cimburku rozhodně nelitoval.
Bankovní úřednice Jana Ondrášková z Brna jezdívá na Cimburk téměř celý rok. “Jsou to příjemně strávené víkendy. Práce se zednickým nářadím mi neuškodí, beru to jako zábavu,” říká.
Také třicetiletý řidič brněnských tramvají, který s rýčem odstraňuje od paty jedné ze zdí vrstvu zeminy, mluví o obnově hradu jako o hezkém koníčku.
“Řízení tramvaje je sedavé zaměstnání a já se musím také pohybovat. Začal jsem dělat šerm, tam jsem se seznámil s kluky, kteří jsou členy Polypejí. Je hezké vidět, jak se hrad postupně vynořuje ze stavu, kdy byl zasypaný v troskách. Je fantastické vidět, že za mnou něco zůstalo. Kdybych se každé prázdniny jen válel u moře na pláži, tak za sebou neuvidím vůbec nic,” říká třicátník nadšeně.

STUDENTI SE ROZHODLI VYRVAT HRAD VEGETACI

U zrodu myšlenky obnovit Cimburk stál před pěti lety tehdy devatenáctiletý student strojírenské průmyslovky z Brna Filip Manoušek. Přišel tenkrát náhodně s kamarádem k pustnoucí zřícenině a řekl si, že se pokusí rozpadající se hrad vyrvat ze spárů vegetace, eroze a času.
Zbytky hradu byly ve stále horším stavu. Zdivo se drolilo, některé části stavby hrozily zřícením. Již někdy koncem osmdesátých let se na přístupové cestě objevila varovná tabulka s nápisem Vstup zakázán.
“Historie mne přitahovala odmalička. Už dávno jsem si říkal, že bych mohl postavit třeba nějakou loď nebo hrad, a tady byla příležitost. Tak jsme se do toho pustili,” vzpomíná Manoušek.
Založil s kamarádem občanské sdružení Polypeje - společnost pro obnovu a využití historických památek: Sehnal asi desítku podobných nadšenců. Začali jednat s vlastníkem zříceniny, kterým byly Lesy České republiky. Už v roce 1994 se jim podařilo získat za symbolickou jednu korunu Cimburk na deset let do pronájmu. Dnes už mají Polypeje asi čtyři desítky členů a celou řadu dalších příznivců.

POTÍŽE S PENĚZI

“S penězi to bylo horší. Dokud člověk nemá hotový projekt, nedostane peníze. A projekt bez peněz také vypracovat nelze. To je takový bludný kruh, který se nám docela těžko prolamoval,” vysvětluje Manoušek počáteční problémy.
Památkový ústav Polypejím přislíbil peníze z takzvaného Střešního fondu ministerstva kultury, z nichž se měl zaplatit i projekt. Když však už byl projekt rozpracován, ministerstvo dotaci odřeklo.
“Nezbylo nám, než zaplatit asi čtyřicet tisíc z vlastních prostředků. Vydělal jsem si na ně hlavně brigádami při výškových pracích. Až později nám projekční firma část peněz vrátila jako svůj sponzorský dar,” dodává Manoušek.
Když se podařilo získat v roce 1997 stavební povolení, mohly se záchranné práce rozjet naplno. Okresní úřad v Kroměříži dal mladým nadšencům na obnovu hradu necelých sto padesát tisíc korun, drobní sponzoři dávali menší finanční částky nebo přímo stavební materiál.
“Baví nás to. Člověk v životě něco dělat musí, tak proč ne tohle? Ale to by byla filozofická debata … Na Cimburk mne žene zájem o historii a architekturu. Až bude stavba dostatečně zajištěna, chtěli bychom zde hrát také divadlo a zvát sem i spřátelené divadelní soubory. A pro nejširší veřejnost zde musíme vytvořit spolehlivou a bezpečnou prohlídkovou trasu, aby se lidé s touto památkou mohli seznamovat a nemuseli se bát, že na ně spadne kámen a že zde přijdou k úrazu,” uzavírá Manoušek.

(Vojtěch Cekota)