Stavební vývoj

Hrad sestává ze dvou hlavních částí, hradního paláce a předhradí. Palác zaujímá severovýchodní část zastavěného území, předhradí se rozkládá okolo něho, a je vysunuto k západu, jako přičleněný stavební útvar. Každá z těchto částí hradu byla střežena věží. Obě byly okrouhlé, žádná z nich nebyla věží obytnou. Zastavěné území odděluje od zbytku hřebene hluboká průrva, částečně vytesaná do skály, která sloužila jako hradní příkop a byla překlenuta mostem.

Cimburk ve své původní podobě (1350) byl podle R. Vrly hradem plášťovým. Svědčí o tom mohutná obvodová zeď hradního paláce, která v západním nároží vytváří okrouhlou smyčku, v níž byla záhy vybudována věž, chránící vstup do hradního jádra. Protože s vybudováním věže již bylo při stavbě hradby počítáno, lze tuto etapu považovat za jakousi stavební mikrofázi. Nejstarší podoba hradu obsahovala i hradní palác s obytnými prostory pro majitele a jeho rodinu, a to v přízemí kuchyně, komory a místnosti potřebné pro provoz hradní domácnosti, v prvním poschodí pak síně reprezentační. Suterénu bylo zřejmě zčásti využito jako koníren. Druhé patro zaujímaly obytné místnosti, původně upravené jako obranné prostory se střílnami.

V tomto stavu hrad zůstal pouze přechodně. Na počátku 15. století byla vstupní brána vedle hlásné věže a procházeli jí jak pěší, tak tudy projížděly vozy. Dodnes je zde patrná fortna pro pěší. K ochraně příjezdové cesty byla vybudována mohutná zeď, která měla také za úkol spojovat nádvoříčko před vnitřním hradem s menší strážnou věží. Aby byla cesta chráněna i z druhé strany, byla souběžně s ní vybudována i druhá hradba, dodnes v základech zjistitelná.

Za markraběte Jana Jindřicha byly upraveny síně v prvním poschodí hradního paláce. V něm byl zřízen prostorný rohový sál. Sousední místnost byla na severozápadním průčelí opatřena arkýřem, spočívajícím na třech krákorcích. Tento arkýř sloužil pravděpodobně jako domácí kaple. Všechny tyto úpravy nepochybně souvisí se vzrůstem významu hradního pána. Jádro nabylo v této fázi zdvojené bergfrítové dispozice a ve svém celkovém vzhledu se hrad zařadil k nejkrásnějším stavbám nejen na Moravě.

Roku 1398 se stal držitelem hradu Čeněk z Drahotuš, který věnoval 100 kop grošů do výstavby vnějšího opevnění. Další velké změny byly na hradě provedeny, když jej držely „panny cimburské“. Severní zeď hradního paláce byla zvýšena a do přízemních místností byla prolomena střílnová okénka. V jižní části hradu byl vystavěn nový ochranný parkán, který podstatně zvýšil bezpečnost palácových staveb. Onoven byl i vjezd do hradu. Vstupní cesta už nebyla vedena na horní nádvoříčko, ale v mírném oblouku do severovýchodní části předhradí, podél skalního útesu nesoucího hlavní strážnou věž. Podél šíjové hradby bylo zřízeno schodiště. Schodiště bylo opatřeno při vyústění do nádvoříčka pozdně gotickým portálem stejného tvaru, jakým se dnes vchází do vnitřního hradu. Vozům nebyl vjezd do paláce umožněn a tak zůstavaly na novém nádvoří za branou.

Po česko-uherských válkách bylo cimburské předhradí zdokonaleno na obou koncích baštami, dvojicí ve směru ke Stupavě a jednou půlkruhovou baštou pod strážnou věží. Vilém z Víckova pak přeložil vjezd do hradu na severní stranu a zajistil jej dvěma branami, umístěnými asi 18 m za sebou. K nim svedl cesty jak od údolí, tak i z hřebene. Dosavadní druhou bránu pod věží zbořil a zahradil baštou. Před ni představil ještě půlkruhovou hradbu, vyzbrojenou šikmými střílnami. Další, polygonální baštu, zřídil na ochranu nové brány a poslední nechal vystavět na jižní straně hradu. Nechal také zazdít arkýř v hradním paláci.
Po roce 1655 zahájil přestavbu Cimburka František Horecký. Nechal snížit hlavní věž do úrovně sousední hradby, takže v celkovém obraze hradu zanikla. Vyměnil ostění některých oken a opatřil je svým erbem. Poslední zásah do hradu provedl Gabriel František Horecký, když ozdobil hradní bránu erbem svým a své manželky.

Zhruba od roku 1720 začal Cimburk chátrat. O jeho záchranu se v roce 1930 pokusili majitelé koryčanského velkostatku s podporou ministerstva školství a národní osvěty. V západní části hradu byla zabezpečena polygonální bašta a vnější hradební zeď vyspárováním a vyzděním. V severovýchodním nároží hradního paláce pak byl zajištěn gotický portál v prvním poschodí a dvě sousední okna na severní straně. Další práce pokračovaly v roce 1940, kdy zástupce SPÚ zjistil, že hrozí zřícení celého východního nároží hradu. Vzhledem k válečné době pak veškeré práce ustaly.

Po II. světové válce byl hrad spravován správou státních lesů. roku 1950 byl převeden na KNV Gottwaldov. 4. října 1959 oznámil kyjovský okresní konzervátor, že se zřítila střední část jihovýchodní 2 m silné zdi hradního paláce a sesunula se přes vnější opevnění. Po vybourání zdiva u portálu do paláce, které provedl neznámý pachatel, se ONV v Kroměříži rozhodl iniciovat obnovení zajišťovacích prací. To však narazilo na nemožnost nalezení stavebního podniku, který by byl stavební práce ochoten provést.

V současnosti je hrad spravován občanským sdružením Polypeje, které své usilí nevěnuj jen stavební obnově památky, ale také dokumentaci stávajícího stavu. Proveden byl stavebně historický průzkum, dendrochronologický průzkum dřevěných prvků, či zaměření kamenných článků, průběžně jsou vyhodnocovány archeologické sondy. Díky těmto pracem se stupeň našeho poznání vývoje hradu neustále zvyšuje.

Literatura: